Vznik obce Sklenařice spadá do druhé poloviny 14. století, do doby před 600 lety, kdy začalo soustavnější osídlování pohraničních hor. V dřívější době byl zdejší pomezní prales chráněn jako přirozená hradba země a nesměl být rubán. Postupně se však toto území, původně majetek královský, dostalo do vlastnictví feudálních pánů, kteří ho začali hospodářsky využívat. Zdejší kraj patřil rodu Markvarticů, pánů z Valdštejna.
Při osídlování se zde stýkal samovolný migrační pohyb obyvatelstva se záměrnou kolonizací. Tato kolonizace přiváděla do pohraničí také cizince, hlavně Němce, a s nimi i pozdější národnostní problémy. Ve zdejší části podhoří však převládl téměř úplně český živel. Snad jsem toho dostatečným důkazem ...
Nejprve byly podhorským hvozdem proraženy první cesty. Ve zdejším kraji vedla jedna z nich od Jizery u osady Přívlaka vzhůru do hor směrem k dnešním Příchovicům, druhá pak od Bozkova k Jizeře, kde je dnešní Jablonec nad Jizerou. Obě se protínaly na rozlehlém návrší, jež tvořilo dominantu zdejšího kraje, a na němž v první polovině 14. století vzniklo při této křižovatce město Vysoké nad Jizerou.
Těm, kdo postupovali odtud dál směrem k severu, se naskytl na úbočí horského hřebene pohled do širokého a hlubokého údolí, které bylo chráněno okolními vrchy před horskými vichřicemi a otevřené jen úzkou průrvou směrem na východ k řece Jizeře. Nebylo možné najít příhodnější místo k založení vesnice. Byla tu nejen výhodná poloha. Ze strání nad údolím bylo vidět na všech stranách dalekou, modravou kulisu hor, jež rámovala tuto kotlinu jako mohutný, impozantní obraz horské přírody, který k sobě připoutal na první pohled zrak i srdce člověka. Opravdu to není nadnesené, platí to dodnes.