U čísla pop. 48, “u Manďů”, stávala do 28.7.1942 mohutná lípa, k níž se vázaly četné pověsti.
Když tudy táhli r. 1424 Husité do Lužice, vůdce jejich pod lipou odpočíval. Byl to asi pan Hynek Boček z Kunštátu; Žižka to nemohl býti, protože v tu dobu nacházíme ho u hlavního voje v kraji.
Lípa byla skutečně prastará a již její poloha u bývalého “braniště” byla významná, chráněná Památkovým úřadem a mapována.
Dne 28. července 1942 po silném dešti následkem vodní tíže na listech skácela se odpoledne. Lipový její květ na památku občané očesali.
Objem v prsní výši měří 7m, 50cm, průměr 2m a 50cm. Strom byl uvnitř dutý, stěny 30 cm. Zbyl kmen o výši 2m. Uprostřed ztrouchnivělého kmene zasadila r. 1948 pí. Marie Prajzlerová z čp. 48 novou lipku, takže to tam několik let poté vypadalo tak, jak je to zobrazeno dole na snímku.
Pokud lípa stála, měla na kmeni zasklenou skříňku se soškou Panny Marie a sv. Prokopem a čertem.
O Manďově lípě šla vsí báchorka, že jsou v ní malé děti, tak se aspoň odpovídalo zvědavým dětem na jejich otázku, odkud jsou malé děti. U nás nenosili děti čápi ani vrány, protože se pro ně šlo do Manďovy lípy.
Po pádu lípy říkali staří lidé, že již nebudou malé děti. Však také v okupaci bylo málo novorozeňat ve vsi, ale po r. 1945 se to přehojnou mírou dohonilo!
Lípa Manďova byla pouze pro Dolánky. Hořenec měl a má dosud lípu s dětmi u čp. 26. Tam snad pověst vznikla a byla přenesena na památnou lípu Manďovu. Také v tom hrála trochu úlohu rivalita mezi horní a dolní částí obce.

Manďova lípa

Manďova lípa