Dle rukopisu z XII století, chovaného v dvorské knihovně vídeňské, tiskem vydal F. Menčík. Proroctví Havlasa Pavlaty, souseda v městečku Vysokém, stalo se, jak rukopis udává, kolem roku 1500 a přepsal je, jak týž rukopis svědčí, roku 1510 kněz Šimon Derdarda, “kazatel v církvi Páně v městečku Vysokém”. Proroctví je též otištěno v knížce “Kde se bělí Krkonoše”, vydané roku 1834.
Havlas Pavlata byl uhlířem a pálil na Vysocku milíře. Ve Sklenařicích, Rokytnici, Pasekách a pod. Ve svém proroctví udává, že pálil při krutém mrazu milíř v Rokytnici. Tentokrát nemohl medvěd v lese pro hroznou zimu obstáti a přišel se ohřívati k milíři.
Byla noc a třeskutá zima. Medvěd se zahříval z jedné strany a Havlas Pavlata stál z druhé strany a házel mu chléb. Co měl chleba, všechen mu nalámal a naházel. Druhé noci přišel medvěd zase a opět se nechal krmit chlebem. A sytil se a krotl. Když medvěd přišel třetí noc, měl na něj již Havlas Pavlata přichystánu březovou houžev. Dával mu zase chléb, hladil ho a potom mu tu houžev protáhl skrze chřípí a vedl ho až do Vysokého, odtud s Brožem Vrchlabským až do Prahy.
Město Vysoké má ve svém znaku Havlasa Pavlatu, jak vede na houžvi medvěda. Též město Rokytnice má ve čtvrceném znaku medvěda.
A co my, Sklenařičtí?
Dle pověsti odehrál se výše popsaný děj ve Sklenařicích, jež byly tehdy součástí Vysokého. Dosud říkáme “u uhlířů” městišti bývalého domku uhlířského (proti číslu 114). Havlas Pavlata měl u nás bydliště, byť přechodné, co jsou čísla popisná 36 a 37. K domu čp. 37 jest do dnes přídomek “u Havelků”.
Téma Havlase Pavlaty a jeho medvěda je tím správným tématem, pokud chcete poštvat sklenařičáky proti vysočákům. My sklenařičáci jim totiž nemůžeme vysočákům zapomenout, jak si tento příběh přivlastnili.

Vysocký znak s naším medvědem

Vysocký znak s naším medvědem