Archeologický výzkum v naší obci započal 4.června 1956, kdy členové Archeologického ústavu čs. akademie věd a Umělecko-průmyslového muzea v Praze pátrali po staré sklářské peci Quayserově ze XIV. století; tato pec se pokládá za nejstarší v Čechách. Členy skupiny archeologů tehdy byli: vedoucí Karel Hetleš, redaktor a odborník české sklářské historie, dále dr. Hejdová, dr. Urešová. Kratičký čas pomáhali 2 studenti, kteří potom odešli na výzkum hradu Příběnice u Tábora. Od obce dán kopáč Láďa Rypl z čp. 36, též dva kopáči z Vysokého kratší čas pomáhali.
Celou dobu bylo deštivo, vykopávky byly ukončeny 12.července 1956.
Z prvu kopáno na „Zítově“ pozemku „na hutništi“, „pod jamkou“ k Zlaté Olešnici, kde dle tradice byla skelná huť. Po kratších neúspěšných sondách práce na „Zítově“ poli zanechána, zdá se, že vykopávky vedeny byly asi 50 metrů od tradiční huti.
Kolem 10.června upozornil Milouš Metelka, rodák sklenařický z čp. 23 a tehdy vedoucí uhelné prodejny ve Vysokém ve „dvorku“, že při stavbě vysockého vodovodu asi 130 kroků nad sklenařickou kapličkou sv. Anny v úvoze staré stezky byl vykopán kachel a sklem oblitý kámen, kteréžto věci byly zase při položení potrubí vloženy do výkopu.
Určil přesně místo a hned se tam počalo kopati a hutniště na „Zítově“ ponecháno. Po dlouhém kopání na pozemku rolníka Blažka z čp. 26 nalezeny pozůstatky černé zeminy na 3 místech. Hledáno neúnavně dále. Potom nalezen sklem oblitý kámen z doby stavby vodovodu (kachel však nenalezen) a konečně pánve sklářské z hrubě otesaných kamenů, na nichž byla sklovina. Tak zjištěna sklářská pec Quayserova, která r. 1376 dodala sklo pro kanovníka Hanuše z Hlohova na stavbu tamního kostela.
Pracovníci umělěcko-průmyslového muzea odjeli ze vsi 13.července.
Zajímavo je, že o existenci této huti neměl nikdo ve vsi ponětí a také údánlivě přiřknutý název „na hutništi“ ani nejstarští vesští lidé neznají.

Fotografie z doby, kdy byla sklářská huť vykopána